Absolventka

Pamatuji si, když jsem přišla na ISO poprvé, bylo to 20.1.2005 na den otevřených dveří a tenkrát to byla jen malá budova na Ostrčilově ulici o dvou třídách. Věděla jsem, že vybrat si tuto střední školu je tak trochu risk, protože bych byla teprve 2. ročník, který by gymnázium absolvoval. Ale po této návštěvě bylo rozhodnuto. Přesvědčil mě tenkrát nejen usměvavý Jan Petrus i Brett Gray, kteří školu společně vedli, ale taky studenti prvního ročníku, kteří mi na rovinu řekli, co můžu od studia čekat. Sice jsem nebyla dvakrát nadšená z toho, že 4x týdně byla výuka do 16h, ale vypadalo to, že strávený čas bude stát za to.

ISO mi toho dalo hodně moc, a tím nemyslím jen výuku a možnost účastnit se zahraničních projektů. Když jsem si zlomila nohu a chodila půl roku po operacích a rehabilitacích, všichni mi vyšli vstříc a učitelé i kamarádi ze třídy se mnou po odpoledních probírali výuku, kterou jsem zameškala. Když jsem chtěla vyjet do zahraničí na program CCUSA, umožnili mi napsat si všechny testy dříve, abych měla uzavřenou klasifikaci a mohla odjet. ISO mě naučilo nebát se mluvit, říct svůj názor a obhájit si ho. Každý student ISO, který šel na vysokou školu v ČR mi v tomto bodě musí dát za pravdu. V neposlední řadě je skvělé, že ISO není jen škola, ale je to taková velká rodina, která vás podporuje, abyste šli za svými sny. A i když není někdy jednoduché přijít na to, co je vlastně vaším snem a čemu se chcete naplno věnovat tak, aby vás to naplňovalo, ISO dává spoustu příležitostí k tomu, abyste svůj sen objevili. Já jsem ten svůj dream job už našla – a co to vlastně dělám? Ti, co mě znají, ví, že mě baví spoustu oborů, a právě práce „pravé ruky jednatele“ v start-up IT společnosti, kde spojuji svůj zájem o finance a controlling, recruitment, employer branding a taky event management, mi to umožňuje.