Perla Špetíková
Po celý svůj život bydlím v Ostravě, určitě to není pro její neskutečnou scenérii a prapodivný vzduch. Důvodem je silné rodinné pouto, které mi dává pocit...
Když se mě studenti poprvé zeptali, proč jsem se stala učitelem, otázka mě vedla k hlubšímu zamyšlení. Učitelství anglického a českého jazyka a literatury jsem vystudovala na FF OU, protože mě zkrátka bavila jazykověda, ráda jsem četla i psala do šuplíku. První impuls v otázce mé učitelské kariéry se však objevil mnohem dříve – na střední škole. Vystudovala jsem tradiční všeobecné gymnázium, což v mém případě znamenalo 32 studentů ve třídě, hromady učiva, popsaných sešitů, pětek z náhodného prověřování. Chyběl prostor k nadechnutí, tvořivosti, vyslyšení, pochopení. Pomyslná definice ideálního studenta zněla – nediskutuje, zapisuje, opakuje, nemaluje (často jsem své šedivé sešity místo psaní vylepšovala)…
Někdy bych přála studentům prožít školní den tak, jak jsem jej znala já. Již tehdy jsem tušila to, co dnes vím – jde to i jinak – ideál neexistuje, originál však můžeme být všichni. Je mi velikým potěšením být součástí ISO týmu, který mé představy o tom, jak má středoškolské vzdělávání vypadat, vidí stejně jako já. Je mi velikým potěšením být obklopena mladými spontánními lidmi, kteří mají prostor nadechnout se, být vyslyšen a pochopen, být originál. Moje satisfakce? Rozhodně vidět to HEURÉKA štěstí v očích studenta, který právě v textu objevil metaforu či jiný básnický prostředek, a je na to patřičně hrdý…a já s ním.
